Hrdličku divokou vyhlásila Česká společnost ornitologická jako Ptáka roku 2019. Obvykle je takový titul udělen jen takovým druhům, které lidé znají. Ovšem hrdlička patří mezi ptáky, jejichž druh z volné přírody rychle mizí, takže na procházkách se s ní lze setkat jen vzácně. O to více je ale možné ji zaslechnout. Oproti tomu větší hrdličku zahradní vídáme častěji a její hojnost potvrzují počty jedinců v zimě, kdy se objevují na krmítkách. Hrdlička divoká je ale tažný pták, který na konci srpna odlétá do Afriky, kde přezimuje. Do Česka se poté vrací v průběhu dubna.
Tento pták se stal jedním ze symbolů ochrany ptáků v Evropských zemích. Vlivem lovu a intenzivního zemědělství, populace tohoto opeřence je velmi nízká. Za posledních 16 let klesla téměř o polovinu. Přestože je ale uvedena na evropském seznamu IUCN jako zranitelný druh, v několika státech se může legálně lovit. Tomu se snaží různé společnosti na ochranu zvířat zabránit.
Hrdlička divoká potřebuje ke svému životu remízky, louky i husté křovinaté porosty, jinak nemá možnost hnízdit. Používáním množství herbicidů v zemědělství, má za následek omezení vhodné potravy v podobě semen například kukuřice, pšenice, slunečnice i prosa. Také odvodňování mokřadů na polích a samotné vysychání krajiny jsou příčinou nedostatku zásoby vody. Zlepšení stavu krajiny by pomohlo nejenom hrdličce. Je velmi plachá, takže šance na setkání s ní je hodně mizivá, ale pokud ji někdo zaslechne, je to pro něj velký zážitek. Najít hrdličku lze na krajích lesů a polí, v hustých porostech zahrad a podél vodních toků.
Česká společnost ornitologická vyhlásila 1. května jako den, kdy je možné se vydat do přírody, a jak napsal Karel Hynek Mácha, hrdliččin zval ku lásce hlas. Vycházky také mají plnit účel mapování výskytu hrdličky, ale jenom té divoké, nikoli zahradní. Její nezaměnitelný hlas je lákavý pro životního partnera, tudíž hrdličky tvoří pár po celý život, a proto je v Čechách celoročně hájená.